Nikdo neví, jak stará „Vševidoucí Královna žebráků“ ve skutečnosti je. Proslýchá se ale, že je stejně stará, jako město samo…Někteří říkají, že i když je slepá, vidí očima krys, které naslouchají ulicím. Ve druhé části Příběhů z města, stará moudrá bába říká své názory na město, které si právě prochází okamžiky smrti a beznaděje..

Zde je její krátký příběh: „Dovolte mi povědět vám o městě..Oba známe pár věcí o přežití. Někteří říkají, že jsem mnohem starší než všechny ty pohromy, než město samotné se svými krysami a žebráky. Však jsme spolu zestárli..Znovu a znovu jsem viděla jeho pády a vzestup z vlastního popela.

Tentoktát je to jiné. Rovnováha se posunula, protože neschopní lidé mají v rukou pravomoci, kterým nerozumějí. Nyní město roste špatně. Temnota hrozí, že nás všechny zahalí, jako bychom nikdy neexistovali.

Ale přesto..Existuje někdo, kdo ještě může být klíčem..Ten kdo se bojí světla v sobě, stejně jako se jiní bojí ve tmě..Dítě ze stínů bylo rozbito, změněno, ale není mrtvé. On se vrátí na zcestí pro pár těch, kteří si to přáli..“

„Ano..Bude stačit“

HMM, tak to je proroctví jako bejk..všechno jde sice nějak pochopit, ale tyhle myšlenky jsou jako když hážete ptákům zrní..